min: 1010 m. n. m.
Prevýšenie: 1431 m
Približný čas: 09:00
Približná dĺžka: 18 km
Popis trasy:
Starý Smokovec,Hrebienok,Teryho chata, štrbina za Žltou vežou, Dubkeho lávka,(Žltá veža,Malý hrot),Prostredný hrot,
Sedlo pred Prostredným, Stillový žľab, Malá Studená dolina, Hrebienok, Starý Smokovec
Fotografie
Před šestou vyrážíme ze Smokovce směr Hrebienok. Společnost nám dělají jen první turisté a lezci co pokračuji do nástupu lezeckých cest. Na Zamkovského chatu ukazuji Pepovi zkratku, kterou využívají hlavně nosiči. Chvíli zde postojíme pod převislou skalkou, která je odsazena a jištěním. Hecuji ho, že je to ideální na rozlezení před Středohrotem Zanedlouho už konečně vystoupáme prahem k Téryho chatě. Zde si u plesa dáváme pauzu.
Po oddechnutí studujeme Dubkeho lávku. Od chaty to nevypadá nijak jednoduše, přesto ve dvojku a s lanem se nemám čeho bát... Klíčové vidím najít vůbec nástup. To se nám záhy daří, protože ten chodník je nepřehlédnutelný. Lehce po výrazném chodníku podcházíme Pfinnovu kopu. Za ní překračujeme krátké "šutrovisko" a jsme pod žlabem spadajícím ze Žluté stěny. Žlab je dost stabilní a členitý a tak se určitě dá stoupat až nahoru i jeho dnem což dokazuje Pepa. Já v horní pasáží uhýbám na levou hranu a lehce překonávám závěrečný prudší úsek. Malou odbočkou vystupujeme i na hodně členitou Žltou stěnu.
Je zní krásný výhled, ať už do Malé Studené tak na hřebínek co nás dělí od Dubkeho lávky. Ten lze označit za nejtěžší místo výstupu. Na první pohled opravdu vypadá velmi exponovaně. Navíc před námi "lezoucí" dvojice je navázaná na laně. Sledujeme jejich boj a zatím co Pepa svačí na Žlté stěna Já se vydávám na průzkum hřebene.
Okamžitě se mi vybavuje bájný Ladový kůň. Tento hřeben má k němu dost blízko. Jen je o dost delší. Některé těžkosti se dají, ale podejít. Přesto je to mnohem snadnější než se zdálo. Asi nejtěžším místem je tedy cca 5 m dost kolmý výšvih, kterým se dostávám na začátek lávky. Zde je i nahoře osazený borhák pro slanění při cestě dolu. Nejtěžší je první krok pak je už vždy kam dát nohy a zanedlouho stojím na začátku lávky. Posilněný Pepa doslova proběhne tento těžší úsek a už koukáme na Dubkeho lávku. Popravdě je pro mne trochu zklamáním. Stejně jako např. Medené lávky jde o X metru širokou lavici. Netřeba se nijak bát a lehce vystupujeme do Sedla za Prostredným. Z něho se to zdá na vrchol Žlté veže co by kamenem dohodil. Neodoláme a vrážíme nahoru. Nejde o úplný choďák a místy je třeba přelézat členitou skálu. Možná proto nám výstup určitě z 10 minut zabere. Na vrcholu nás dostihuje mlha. Občas ji slabý vítr rozežene a naskytne nám úchvatný pohled na Malý hrot. Ten se ze strany Velké Studené ční opravdu jako hladký hrot ale leze se ním.
Sestupujeme do Sedla za Prostredným a z něj po výrazném chodníku stoupáme žlabem nahoru. Je opět dost členitý a tak výstup není nijak komplikovaný. Dovede nás do štrbiny v Prostredným hrotě. Zde vylézáme na Malý hrot na který je to jen pár metrů. Vidím z něj lávku (je na ní mužík), kterou se lze snadno dostat na vrchol Stredohrotu.
První reakce je jasné. Na vrchol určitě jdeme po ní. Ten dolez přímo hřebenem je moc kolmý a v průvodci navíc píšou, že je lze odjistitelný. Přesto nám zvědavost nedá a jdeme to detailně omrknout. I při bližším pohledu se hlavně začátek zdá dost kolmý. Dál by to už, ale šlo... Zkouším zda nevede nějaká lehčí cesta víc z východu. Zde nalézám ale jen bivakovací prostor. Vracím se zpět a po chvílí váhání se rozhodujeme, že to zkusíme přímo hřebenem. První 3-4 metry jsou poměrně kolmé bez nějakých extra stupů. Skála je odřena od maček a chyty ohlazený tisíci lidmi co to lezli před námi. Po divočejším začátku je sklon už mírnější a skála poskytuje mnohem více stupu. Nalézám zde i minimálně dva borháky. Nejspíš si je zde osadili horští vůdcové. Naskýtá se tedy možnost postupného jištění. Lano, ale zůstává v batohu. Ač u přechodu po nakloněné platně trochu váhám. Poté už je to choďák až na vrchol.
Počasí nám dopřává alespoň nějaké výhledy. Takže vládne i spokojenost. Přesto zde strávíme z dobrou půlhodinku čekáním zda se to nevybere úplně. Ač chvílemi se zdá, že se i dočkáme. Úplné vybrání se nekoná.
Pro sestup volíme trasu do Malé Studené doliny. Ta je mnohem snazší pro sestup a navíc jsem zde už i šel. Klesáme dolu západním žlabem od Velké Studené doliny. Místy se zde nacházejí mužíci a náznaky chodníku. Důležité je opustit žlab ve správném místě a oknem se tak dostat kousek nad Sedla před Prostredným. Sestup do sedla už je poté pohoda.
Zato sestup ze sedla dolu je hodně nepříjemný !!! Ani ne tak extra nebezpečný jako spíš říkající a sjezd po zadku. Nic zde nedrží a hlína a suť tvoří pěknou klouzačku. Záhy se, ale už žlab mění ve skalnatý. Co se ale začne lehce stáčet k jihu je třeba nastoupit na jeho levou hranu. Jen tak se dostanete do lehčích travnatých pasáží s chodníčkem. My tedy lehce sestupujeme dolu a Já stavím/opravuji mužíky. Pepa říkej podívej na ty dva, ti to asi netrefili a bojují přímo ve žlabu. Jakmile nás spatřují vydávají se k nám. Děkujíc, že bez nás by se v tom žlabu zasekali na jak dlouho, že nemohli najít kudy dál...
Do žlabu se sestupuje až v dolní pasáži. Není dobré ale ze sestupem váhat... Poté se dostanete moc vysoko jako Já... ale lze to opatrně slézt.
Je zde sice borhák, ale je umístěm hodně nízko !!! Je nutné lehnout na břicho a prostrčit jim lano a poté opatrně do něj sestoupit. Tohle vše navíc jen pro pár metrům (cca 5) !!! Potů už následuje jen suťovisko a klesání k chodníku. Je zde i několik bivaku. Pěkný je hlavně jeden někde v místech pod Malým Kostolom.
Tomáš (CZ)
Tomáš (CZ)